Červen 2008

Řecko-Perské války

30. června 2008 v 16:31
Bezprostřední příčinou války byla nespokojenost řeckých obyvatel s perskou nadvládou v malé Asii. Dokonce vypuklo povstání ve městě Milétos, jehož obyvatelé byli zabiti a město zpustošeno (r. 494 př.n.l.). Řekové byli velmi rozhořčeni počínáním perského krále Dáreia a vyhlásili mu válku. Roku 490 př.n.l. se Peršané vylodí v městě Erboi a později také na pobřeží Attiky, nedaleko řeckého hlavního města Athén, u Marathónu. Řekové, díky své jednotnosti a promyšlené strategii, nakonec mnohonásobně větší perské vojsko porazili. V této době také vznikl příběh o Fillipidovi, který běžel do Athén (asi 42 km od Marathónu), aby ohlásil slavné řecké vítězství. Do Athén sice doběhl a předal poselství, ale hned potom zemřel vysílením.
V letech 490 až 480 př.n.l. se na základě Themistokleova návrhu buduje loďstvo a promýšlí strategie. Vzniká později velmi úspěšná strategie kosího šiku.
Další perské tažení se koná r. 480 př.n.l. Vede ho Dáreiův nástupce a syn Xerxes. Na odpor se Peršanům postaví spartská a athénská vojska. Řekové čelí obrovské přesile, a proto spartský král Leonidas řekl athéňanům aby odešli a sám s třemisty muži bojoval proti stotisícovému vojsku a hájil průsmyk. Zahynuli všichni Sparťané. Peršanům nyní nic nebrání vyplenění řeckých měst. Mezi nimi jso i Athény.
U Salamíny se však už chystá lodní bitva. Tuto bitvu Řekové lstí vyhrávají (řeknou Pešanům, že ustupují a potom zaútočí). V roce 479 př.n.l. pak byl zničen zbytek perského vojska v bitvě u Plataj. Řekové také vyhrávají menší bitvu na pobřeží Malé Asie nedaleko ústí řeky Maiandru. V roce 458 př.nl. pak Řekové jen potvrdili bitvou na Kypru své vítězství.
Zdroj:http://www.reckorim.estranky.cz

Punské války

30. června 2008 v 16:29

Punské války (267 - 146 př.n.l.)

Byly vyvrcholením snah Říma po ovládnutí celé Itálie a Středozemního moře. Zde se museli střetnout s Kartaginci.
1.punská válka (267 - 241 př.n.l.) - Řím vítězstvím získal Sicílii, Sardinii a Korsiku
2.punská válka (218 - 201 př.n.l.) - Kartaginci pod vedením Hannibala chtěli odčinit porážku, vydali se s vojskem z Hispánie přes Alpy (i s bojovými slony !) do Itálie. Hannibal sice dvakrát porazil Římany (u Cannae a u Trasimenského jezera), ale své vítězství k útoku na Řím nevyužil . Římané se stačili vzchopit, vylodili se v Africe, oblehli Kartágo a porazili Hannibala. Řím vítězstvím ovládl Hispánii, Řecko, Makedonii, pobřeží Jadranu. Kartágu zbylo pouze jeho africké pobřeží.
Hannibal Barkas byl kartaginský politik a vojevůdce, syn vojevůdce Hamilkara Barky. Byl vrchním velitelem kartaginských vojsk v druhé punské válce, během které absolvoval tažení z Pyrenejského poloostrova jižní Galií přes Alpy. V následujících 15 letech se pohyboval po Apeninském poloostrově a ničil jednu římskou armádu po druhé
3.punská válka (149 - 146 př.n.l.) - definitivní porážka Kartága, město vyvražděno a srovnáno se zemí (a slavnostně prokleto).
Výsledek punských válek : Řím se stal pánem Středomoří. Dobytá území jsou drancována,daně zde vybírají tzv.jezdci (publikáni). Největší zisky měla nobilita, která získala pozemky padlých vojáků a vytvořila velkostatky. Na nich pracují tisíce otroků, kteří jsou velmi levnou pracovní silou. To vede k úpadku drobných rolníků, kteří se stávají bezzemky, jejich práce se nevyplácí . Protože mnoho občanů padlo, oslabila se síla římské armády.
Kartágo bylo v 2. a 3. stol. př.n.l. supervelmocí, současně s Římskou republikou, a bylo jejím rivalem v nadvládě nad západním Středomořím. Posléze právě tato rivalita vedla k sérii válek, známých jako punské války, v nichž Kartágo vždy utrpělo porážku.
Zdroj:http://www.recko-rim.ic.cz

Marco van Basten

30. června 2008 v 11:35
Marco Van Basten je jedním z největších střeleckých králů historie. Nejenže dával spousty gólů, ale dokázal je také střílet v důležitých zápasech. Před ME 1988 byl třiadvacetiletý Van Basten zraněný a na šampionát odjel jen jako náhradník. Přesto se stal hrdinou turnaje. Nejprve dosáhl hattricku proti Anglii. Pak vstřelil v semifinále vítězný gól proti Německu. Finále se Sovětským svazem bylo jednoznačnou záležitosti tulipánů. Gullit otevřel skóre na 1:0 a poté dal Van Basten ukázkový a nezapomenutelný gól: trefil se volejem z ostrého úhlu přímo do šibenice - 2:0 a titul mistrů Evropy patřil Nizozemcům.

V Ajaxu nastřílel Marco Van Basten 128 ligových gólů ve 143 utkáních. V Itálii spolu s Rijkaardem a Gullitem dovedl AC Milan k nejvyšším klubovým metám. V dresu Rossoneru odehrál spoustu skvělých zápasu, ale na jeden se vzpomíná dodnes. Bylo to v Lize mistrů 25.11.1992 na San Siru. Milánské AC hostilo IFK Götebork. Van Basten dal v tomto zápase všechny góly a utkání skončilo 4:0 pro AC Milan. Na podzim roku 1992 byl Van Basten na vrcholu sil. V 15 utkáních serie A dal 13 gólů, ale poté se musel podrobit operaci kotníku, který ho trápil během celé kariéry. V srpnu roku 1995 Van Basten vzdal dvouletý boj se zraněním a pověsil kopačky na hřebík. Devadesáti góly ve 147 utkáních za AC Milan a fantastickými 18 góly v evropských pohárech se navždy zapsal mezi fotbalové legendy. Měl všechno. Techniku, eleganci, sílu, rychlost i obratnost ve vzduchu. Byl dokonalým střelcem, který se mohl stát ještě větším, kdyby ho tolik nepronásledovala zranění.
Zdroj:http://acmilan.cz

Diego Maradona

30. června 2008 v 11:26
V profesionálním fotbale Diego debutoval už v šestnácti letech, kdy nastoupil za Argentinos Juniors. O pár měsíců později se dostal do argentinské reprezentace a stal se tak nejmladším hráčem, který kdy za argentinský národní tým hrál. Na mistrovství světa v roce 1978, které se konalo v rodné Argentině, ho však kouč národního mužstva nevzal.

Na mezinárodní úrovni se tak Diego zvýraznil až na juniorském mistrovství světa v roce 1979. Argentina získala titul, Diego trofej pro nejlepšího hráče turnaje, nevíc se díky skvělému výkonu stal sportovcem roku Jižní Ameriky. V roce 1981 přestoupil do nejlepšího argentinského klubu - Boca Juniors.

Maradona měl být největším trumfem Argentiny na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982, ale zástupy svých fanoušků zklamal, když dal pouhé dva góly a v nejdůležitějších zápasech se neprosadil. Argentina vypadla v druhém kole, ale Diego přece jen svou účastí něco získal. Podepsal kontrakt s katalánským velkoklubem FC Barcelona, do kterého přestoupil za rekordní sumu 3,4 milionu eur.

V Barceloně toho však argentinský talent díky zraněním a žloutence mnoho nenahrál. Za dvě sezony odehrál v lize pouhých 36 utkání a klubové vedení se rozhodlo svůj přeplácený klenot prodat do Neapole. Ostatně na tom ještě slušně vydělalo, neboť cena hráče byla 6,7 milionu eur, tedy takřka dvojnásobek, než za kolik jej Barcelona koupila.

Neapol byla rozhodně nejdelší štací v Diegově fotbalové kariéře, odehrál tam dlouhých sedm sezón. V letech 1987 a 1990 pomohl týmu vyhrát italskou nejvyšší soutěž, v ročníku 1988/89 Neapol dokonce získala pohár UEFA.

Největší událost Maradonovy kariéry však nastala v roce 1986 na mistrovství světa v Mexiku. Dá se říci, že Argentina vyhrála turnaj právě díky Diegovi, bez něj by to dokázala stěží. Diego zářil, dal pět gólů a na dalších pět přihrál, stal se nejlepším hráčem turnaje. Přesto však na něm leží stín nefér chování ve čtvrtfinálovém zápase s Anglií, který je pravděpodobně nejznámějším utkáním fotbalové historie.

Díky falklandské krizi byl zápas opravdu vyhrocený a na hřišti se strhla úporná bitva a první poločas skončil 0:0. V 50. minutě však došlo k situaci, kdy Maradona vystihl přihrávku vzduchem od jednoho z anglických obránců a rukou překonal brankáře Shiltona. Rozhodčí to pravděpodobně neviděl a gól uznal, Angličanům protesty nepomohly. Diego ještě po zápase ruku popíral, pak ale změnil rétoriku a začal tvrdit, že branka padla za pomoci "ruky boží". Pověst si ale napravil hned o pár minut po prvním gólu, když vstřelil jeden z nejkrásnějších gólů všech dob - v polovině hřiště vzal balón, obešel s ním polovinu anglického mužstva, které jeho výkonu pouze statovalo, a nekompromisně zavěsil. Lineker sice snížil na 2:1, postupu Argentiny už však nezabránil.

Na dalším mistrovství v Itálii 1990 Diego svůj geniální výkon nezopakoval, přesto se Argentina dostala až do finále turnaje, kde podlehla Německu kvůli jedinému gólu, který padl z kontroverzní penalty. Maradona po turnaji žádal vedení Neapole, aby mohl odejít, protože už nemohl vydržet tlak médií. Jeho vyvoleným klubem byl Olympique Marseille, ale povolení nedostal.

Z Neapole Diego přesto odešel, avšak za ne zcela standardních okolností. Důvodem byla pozitivní dopingová zkouška a následující patnáctiměsíční distanc. Po trestu odešel do španělské Sevilly, kde vydržel pouhý rok. Následovalo též poměrně krátké období v týmu Newell's Old Boys, zakončené skandálem na mistrovství světa v USA v roce 1994. Maradona se chtěl ukázat v dobrém světle, ale namátková dopingová kontrola ukázala, že opět užíval zakázané látky, a tak po dvou zápasech musel balit kufry. FIFA ho navíc potrestala patnáctiměsíčním zákazem startu.

Maradona se zkoušel prosadit jako trenér, ale ani v týmu Deprotivo Mandiyu, ani v Racing Football Team dlouho nevydržel. Po vypršení trestu se hrál za tým Boca Juniors, ale v srpnu 1997 měl opět pozitivní dopingový nález. 30. října 1997, v den svých 37. narozeni, ukončil Diego oficiálně svoji kariéru.

Maradona však pozornost médií přitahuje i po skončení kariéry, především aférkami s kokainem či jinými drogami. Již několikrát se léčil, ale zjevně neúspěšně, protože na jaře 2004 byl opět převezen do nemocnice pod vlivem drog.
Kariéra:
Argentinos Juniors (1976-1981)
Boca Juniors (1981-1982)
FC Barcelona (1982-1984)
S.S.C. Neapol (1984-1991)
FC Sevilla (1992-93)
Newell's Old Boys (1993-94)
Boca Juniors (1995-97)
Trofeje:
Mistr světa s Argentinou (1986)
Juniorský mistr světa s Argentinou (1979)
2x italský mistr s Neapolí (1987, 1990)
Pohár UEFA s Neapolí (1989)
Italský pohár s Neapolí (1987)
Italský superpohár (1990)
Španělský pohár s Barcelonou (1983)
Zdroj:http://www.osobnosti.cz

Pelé

30. června 2008 v 11:22
Jméno Edson Arantes do Nascimiento znají jen fotbaloví fanoušci, těžko by se však hledal někdo, kdo nikdy neslyšel o Pelém. Pravděpodobně nejlepší fotbalista všech dob se narodil 23. října 1940 v malé vesničce Tręs Coraçőes, což v portugalštině znamená "tři srdce." O mnoho později, když už byl slavný po celém světě, prohlásil, v jednom z rozhovorů, že má tři srdce. Jedno patřilo rodné vesnici, druhé městu Baurú ve státě Săo Paulo, kam se rodina později přestěhovala a třetí klubu Santos FC, s kterým je nerozlučně spjata jeho kariéra.

Pelého otec Joăo Ramos, známý pod přezdívkou Dondinho, byl také vynikajícím fotbalistou, podle mnohých jedním z nejlépe hlavičkujících útočníků své doby, ale jeho kariéru zastavilo zranění nohy. Svého syna vedl k fotbalu odmalička. Když zrovna Pelé neběhal po trávníku s kamarády, vydělával čištěním bot, protože rodina byla poměrně chudá.

Prvními fotbalovými kluby, za které Pelé hrál, byly Baquinho a Sete Setembro, v jedenácti si ho však všiml bývalý brazilský reprezentant Waldemar de Brito a nabídl mu, aby hrál za klub Atletico de Baurú. Když mu bylo patnáct, vzal ho do Săo Paula, aby ho představil zástupcům klubu Santos FC. Již při této schůzce jim sliboval, že před sebou mají budoucího nejlepšího fotbalistu na světě. A ve svém odhadu se rozhodně nemýlil.

První zápas za Santos si zahrál v září 1956, tedy v době, kdy mu ještě ani nebylo šestnáct let. A hned v něm skóroval. V následující sezóně se dostal do základní sestavy a nastřílel více než gól na zápas, čímž si zajistil místo na soupisce brazilské reprezentace na mistrovství světa 1958 ve Švédsku. Na mistrovství vstřelil šest branek, z toho dvě ve finále proti Švédsku, které Brazílie vyhrála 5:2. Pelé vítězství věnoval svému otci, kterému prý po prohraném finále mistrovství světa v roce 1950 s Uruguayí slíbil, že pro něj zlatou sošku jednou vyhraje.

V roce 1958 vytvořil Pelé rekord v počtu branek za sezónu, dokázal jich za Santos nastřílet 139! Přes sto branek za jeden ročník se dostal ještě dvakrát - v letech 1961 a 1965 a pomohl svému klubu k celkem devíti titulům. Bohaté evropské kluby za Pelého nabízely obrovské částky, ale ten zůstal doma. Ani brazilská vláda nechtěla, aby odešel za moře a dokonce ho nazvala součástí brazilského národního bohatství.

Šampionát v Chile v roce 1962 měl znovu ukázat, že Pelé je nejlepším hráčem světa, již předem byl nazýván "Pelého šampionátem." V zápase s Československem se však zranil a Brazílii k titulu dovedl Garrincha.

O čtyři roky později se v Anglii Brazilcům příliš nevedlo a titul neobhájili. K roku 1967 se váže zajímavá historka. Pelému je připisováno, že dokázal zastavit válku. Obě strany civilního konfliktu v Nigérii uzavřely na 48 hodin příměří, aby Pelé mohl odehrát exhibiční utkání v Lagosu.

Na mistrovství v Mexiku v roce 1970 Pelé vedl do boje jeden z nejlepších fotbalových týmů všech dob a rozjetá Brazílie ve finále převálcovala Itálii 4:1. Pelé se na vítězství podílel jednou brankou, za celý šampionát nasázel čtyři.

Bylo to poslední mistrovství světa, na kterém si Pelé zahrál, protože v roce 1974, kdy se konal další šampionát, se rozhodl odejít do fotbalového důchodu. Z něj ho ale vytáhla nabídka z americké profesionální ligy. Tým New York Cosmos mu nabídl za tříletý kontrakt v té době neuvěřitelných sedm milionů dolarů. Pelé se rozhodl přijmout a odejít do NASL.

Poslední zápas kariéry si Brazilec zahrál na stadionu newyorkských Giants 1.října 1977. Cosmos hráli proti Santos a na zápas přišlo přes 75.000 lidí. Pelé odehrál jednu polovinu za Cosmos, druhou pak za Santos. Za kariéru nastřílel na mezinárodní scéně rekordních 97 branek, drží také rekord v počtu nastřílených hattricků (92) a nastřílel celkem 1280 gólů v soutěžních zápasech, čímž se zařadil na druhé místo historických tabulek za dalšího Brazilce, Artura Friedenreicha.

Po ukončení kariéry se Pelé rozhodně nestáhl z veřejného života. V roce 1978 získal Mezinárodní cenu míru, v Brazílii po nějaký čas zastával funkci ministra pro sport a spolupracoval například s organizací UNICEF.

Pelé byl hned několika médii označen za nejlepšího sportovce všech dob - namátkou například francouzským sportovním časopisem Equipe či agentura Reuters. Asociace FIFA ho pak jmenovala fotbalistou století. Bylo o něm také natočeno několik filmů, z nichž nejznámější je "Pelé" z roku 1977, pro který sám složil hudbu.
Zdroj:http://www.osobnosti.cz

Pavel Nedvěd

30. června 2008 v 11:18
Pavel Nedvěd se narodil 30. srpna 1972 v Chebu. Dětství strávil v blízké vesnici Skalná, juniorský fotbal okusil ve Škodě Plzeň pod vedením kouče Josefa Žaloudka. Ještě dnes kapitán české reprezentace tvrdí, že lepšího trenéra v životě nepoznal.

Už když v roce 1991 odchází na vojnu do týmu Dukla Praha, projevuje o jeho služby zájem vedení sousední Sparty. Navzdory strachu otce Václava, "aby se mu syn ve velkém městě nezkazil," obléká v sezóně 1992/3 poprvé rudý dres a podílí se na ligových triumfech v letech 1992-5. Zpočátku jej trenéři staví na hrot útoku, postupně se však Nedvěd vypracuje v elitního záložníka české ligy.

Své kvality začíná potvrzovat i v reprezentaci, kterou vede Dušan Uhrin. Blíží se mistrovství Evropy v Anglii a tehdy čtyřiadvacetiletý fotbalista již má pevné místo v sestavě národního týmu. Ještě před odletem na Britské ostrovy vsítí za Spartu čtrnáct branek ve 30 ligových zápasech a stává se nejúspěšnějším střelcem ligy. Skvělou sezónu zakončuje triumfem na šampionátu, kde spolu se spoluhráči získává stříbrné medaile.

Díky brance, kterou na šampionátu vystavil stop Italům, se jeho jméno začíná skloňovat i na Apeninském poloostrově. Největší zájem o jeho služby projevují římské Lazio, které vede "angelo boemo" (Andělský Čech) Zdeněk Zeman, a také nizozemský PSV Eindhoven.

Vítězství v souboji o českého mladíka může nakonec slavit Lazio, jehož bleděmodrý dres Nedvěd obléká již v létě. První italská slůvka se učí tzv. "lístkovou metodou" (na kouscích papíru jsou napsány italské výrazy), kterou praktikuje jeho velký kamarád a synovec trenéra Zemana Zdeněk Šesták.

V Laziu stráví Nedvěd celkem pět sezón, během nichž si získává respekt a sympatie fanoušků i odborníků. Spoluhráči v Laziu jej přezdívají "Duracell" pro nevyčerpatelnou fyzickou kondici, další přezdívku "Canon" je odvozeno od dělových ran, jimiž ničí naděje soupeřů na dobrý výsledek. Nedvěd vítězí v anketě Nejlepší cizinec Serie A, týmu pomáhá k celé řadě triumfů: mistrovský titul (Scudetto) v roce 1998, vítězství v Coppa Italia v letech 1997-8, třikrát zisk italského Superpoháru (1998-2000).

Stává se také historicky posledním střelcem zaniklého Poháru vítězů pohárů, když ve finále 1999 volejem rozhoduje o finálovém vítězství nad španělskou Mallorkou. Jeho úspěchy na mezinárodní scéně oceňuje tuzemská novinářská obec tím, že jej v letech 1998, 2000 a 2001 vyhlašuje nejlepším fotbalistou České republiky.

Po nepříliš vydařeném vystoupení na EURO 2000 končí s reprezentační kariérou dlouholetý kapitán Jiří Němec. Trenér Jozef Chovanec řeší těžký úkol, koho pověřit vedením týmu, složeného z výborných individualit, ovšem postrádajícího skutečného vůdce. Volba nakonec padne na Nedvěda, který si vzdory počátečním nezdarům (výbuchy hněvu na trávníku či rozhodnutí nemluvit s novináři před barážovým utkáním s Belgií) tuto funkci udrží.

Ohromné zklamání z nevydařené kvalifikace překonává Nedvěd již brzy v novém týmu. V létě 2002 přestupuje za 40 miliónů dolarů do Juventusu Turín, čímž se stává nejdražším českým fotbalistou v historii. Na svůj velký přestup čekal dlouho, vždyť předtím odmítl nabídky Atlétika Madrid, Manchesteru United... Čas ovšem ukáže, že se rozhodl správně. Také v jedenáctce trenéra Lippiho se totiž stává ústřední postavou, od níž se odvíjí výkon celého týmu. Loni pomohl "Staré dámě" k zisku Scudetta, v té letošní má na svém kontě již osm branek.

Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.
Zdroj:http://www.osobnosti.cz/pavel-nedved.php

Petr Čech

30. června 2008 v 11:01
Fotbalové začátky
První kroky v organizovaném fotbale udělal PETR ČECH ve druhé třídě základní školy, kdy coby sedmiletý začal kopat do míče ve svém rodném městě v přípravce Škody Plzeň (později se klub přejmenoval na Viktorii Plzeň). Leckoho možná trochu překvapí, že se hned od začátku neusadil mezi tyčemi. Nějakou dobu nastupoval v útoku a až vlastně ve čtvrté třídě, když se jednou během tréninku postavil do branky, si u něho trenér gólmanů všimnul schopností předurčujících ho pro kvalitní vykonávání brankářské profese. V mladších a starších žácích již Čechíno spolehlivě strážil prostor malého vápna. Na konci základky, kdy se každý z kluků povytáhne o nějaký ten kousek, Petr vyrostl o šestnáct centimetrů - ze 180 na současných 196 cm! Takový čahoun pochopitelně budil pozornost, nikoliv však pouze kvůli své výšce, nýbrž zejména pro svůj talent. První dva roky dorosteneckého věku strávil ještě v Plzni. V té době odstartovala i jeho reprezentační kariéra ve výběrech do patnácti, resp. do šestnácti let a zároveň se počala spolupráce s hráčským agentem Pavlem Zíkou.
Přesun do Blšan, ligový debut
Po evropském šampionátu "16", kde byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, nastalo v létě 1999 rozhodování: zda zůstat v Plzni či se přesunout jinam. S vědomím, že v západočeské metropoli by se jen velmi těžko propracovával do prvoligového áčka dospělých, se rozhodnul kývnout na nabídku Blšan. Jak se později mnohokrát ukázalo, bylo přestupové laso hozené ze strany Chmelařů zlomovým okamžikem Petrovy kariéry (stejně jako jeho pozdější odchod do Chelsea). Už Čechínův prvoligový debut za Blšany - 30. října 1999 a rovnou v kotli sparťanské Letné - jakoby předznamenal, že tenhle vytáhlý mladíček má před sebou obrovskou budoucnost. Ve své první sezóně u Severočechů toho sice v mistrovských duelech moc nenachytal, ale co bylo mnohem důležitější, jeho talent se rozvíjel. V další sezóně již hájil ligovou blšanskou branku v drtivé většině utkání. Mimo to pravidelně oblékal dres reprezentační osmnáctky, s níž na ME 2000 vybojoval čtvrtou příčku, a později i týmu do 20 let, se kterým se v létě 2001 zúčastnil v Argentině mistrovství světa této věkové kategorie.
Angažmá na Spartě, rekordní šňůra
V té době měl již Čechíno v kapse smlouvu s pražskou Spartou, která za služby devatenáctiletého brankáře neváhala zaplatit přes dvacet milionů korun. Investice to byla par excellence. Když se totiž mistrovskému celku nepovedl start do ligového ročníku 2001/02 a trenér Hřebík se rozhodl po třech kolech udělat změny v sestavě (včetně té na postu brankáře), Petr chytil nabídnutou šanci za pačesy a Sparta v následujících deseti duelech ani jednou neinkasovala. Šňůra 903 minut bez obdržené branky se zapsala do rekordních análů první ligy. K tomu byl Čechíno součástí spanilé jízdy Letenských v Lize mistrů. Nebylo proto divu, že mu tyto výkony vynesly pozvánku do seniorské reprezentace. V neúspěšné baráži o MS 2002 proti Belgii ještě seděl na lavičce náhradníků, ale o několik měsíců později, když se počala psát éra Karla Brücknera, bylo již patrné, že v nově se tvořícím výběru se bude mezi tyčemi sázet na talentované mládí.
Hrdinou zlatých lvíčat, přesun do Rennes
Se Spartou se sice na jaře 2002 Petr mistrovského titulu nedočkal, ovšem úspěch z rodu nezapomenutelných ho přece jen neminul. Odehrál se na červnovém mistrovství Evropy jednadvacítek ve Švýcarsku, kde se čeští mladíci probojovali až do finále. V něm se v penaltovém rozstřelu zaskvěl právě rodák z Plzně. Za svá záda pustil pouze jeden z pokutových kopů francouzských soupeřů a bylo z toho historické zlato pro český fotbal. Hrdiny závěrečného utkání turnaje si nemohli nepovšimnout skauti zahraničních klubů. Hodně se mluvilo o zájmu z Anglie (např. Arsenalu), ale celá věc ztroskotala na vyřízení tamního pracovního povolení, které v té době - pro občany ze zemí mimo EU - bylo na Ostrovech ještě značně komplikovaným administrativním úkonem. Punc zajímavosti pro Spartu i pro hráče splnila v červenci 2002 nabídka francouzského Rennes. Obě strany se dohodly a Petra tak čekal urychlený přesun do kraje zvaného Bretaň. Dva týdny před začátkem nového ročníku české ligy byl transfer oficiálně zpečetěn.
Krajánkem ve Francii, hvězdou EURO 2004
Na první pohled se zdálo, že mohl Čechíno zamířit do některého ze slavnějších týmů, ovšem jak se později ukázalo, bylo Rennes v onen čas tou pravou volbou. V době přestupu dvacetiletý dlouhán strávil v malebném koutu v severozápadní části Francie celkem dvě sezóny (2002/03,2003/04), během nichž vyzrál po sportovní i lidské stránce. Zvykl si na tlak, který je vyvíjen na zahraniční posily, nota bene na brankáře, v kvalitní soutěži absolvoval řadu těžkých zápasů s přídomkem existenční, neboť Rennes se během jeho první sezóny v týmu pohybovalo na spodku tabulky a zachránilo se až v posledním kole domácí výhrou nad Montpellierem (3:1). Z Čechovy rostoucí zkušenosti a vyhranosti těžil také nároďák, ve kterém dostal důvěru pro všechna kvalifikační klání o EURO 2004. Brücknerův výběr v nich ani jednou nepoznal hořkost porážky a mohl se ve finále radovat z postupu na mistrovství Evropy.
Životní přestup: Chelsea & Big Pete
Přelomovým rokem byl z Petrova pohledu rok 2004. Hned na jeho počátku se totiž zrodil hráčův přestup do Chelsea FC, třebaže se vedení Rennes s londýnskými protějšky dohodlo, že klubová brankářská jednička zůstane v zemi galského kohouta ještě do konce sezóny a teprve potom se přesune na Stamford Bridge. Než začala nová kapitola Čechínova fotbalového života s podtitulem "V barvách Blues" stihl ještě na jaře pomoci Rennes udržet si místo v poklidném středu ligové tabulky a především byl jednou z klíčových postav reprezentační družiny na EURO 2004. V Portugalsku byl oporou týmu na jeho pouti za bronzovými medailemi a navíc byl po turnaji vyhlášen nejlepším gólmanem celého šampionátu. S touto vizitkou se v polovině července zapojil do přípravy Chelsea na novou sezónu Premier League. V hvězdami nabitém kádru se pod trenérským vedením Josého Mourinha velmi rychle zabydlel a na svém postu si dokázal poradit se silnou konkurencí v podobě Carla Cudiciniho. Souboj o místo brankářské jedničky vyzněl pro Big Peta. Tuto novou přezdívku pro něho vymyslel kapitán mužstva John Terry. Právě s ním vytvořil Petr od začátku svého angažmá u Temže nerozlučnou dvojici, jejíž soulad byl základním pilířem takřka bezchybné defenzívy Chelsea. V prvních deseti ligových zápasech inkasoval český brankář pouze dvakrát...
Rekord i titul v Premier League, postup na MS
Jestliže rok 2004 byl nabitý významnými událostmi, ten následující svého předchůdce ještě předčil. Petr v jeho průběhu zvládl úspěšně válčit na obou frontách - na klubové i na reprezentační. V Premier League udržel v období mezi 18. prosincem 2004 a 12. únorem 2005 desetkrát po sobě nulu, což ve finále představovalo 1025 minut ligové neprůstřelnosti a nový rekord soutěže. Do toho přibyly dvě cenné trofeje za prvenství v Ligovém poháru a zejména za triumf v celé lize! Titulu se fanoušci Blues dočkali po dlouhých padesáti letech, navíc v roce, kdy si klub připomínal 100. výročí svého založení. S národním týmem proplul Čechíno úskalími kvalifikace o účast na mistrovství světa a po vítězství v baráži s Norskem se mohl se spoluhráči začít těšit na další start na "velkém" šampionátu. A vrátíme-li se zpět do ligových luhů a hájů, tak tam se Chelsea nadmíru povedl start do nové sezóny. Abramovičovi molodci si do Vánoc vypracovali v tabulce natolik výrazný náskok před svými pronásledovateli, že obhajoba jejich prvenství jala nabývat reálných kontur.
Vavříny v anketách aneb Fotbalistou roku 2005
Všechny tyto týmové úspěchy podpořené stabilní Čechínovou formou a schopností podržet kolektiv ve zlomových momentech se odrazily v různých individuálních anketách, v jejichž popředí se rodák z Plzně objevil. Ať už to bylo páté místo ve Sportovci roku ČR, zisk Zlatého míče pro nejlepšího českého fotbalistu sezóny 2004/05 či zařazení do elitních jedenáctek Premier League a Champions League v hodnocení téže sezóny. Počátek roku 2006 potom tato ocenění završil. Nejprve byl Big Pete zvolen Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků nejlepším brankářem světa za rok 2005 a poté byl v Praze korunován králem českého fotbalu za uplynulý rok v anketě Fotbalista roku. Do této série příznivých zpráv zapadla i informace o prodloužení smlouvy s Chelsea do roku 2010.
Obhajoba titulu i Zlatého míče, vyřazení na MS 2006
Závěr sezóny 2005/06 přinesl Petrovi okamžiky velké radosti i ty s notnou dávkou zklamání. Jeho Chelsea dokráčela k obhajobě ligového titulu a on sám byl podruhé po sobě v novinářské anketě Zlatý míč zvolen nejlepším českým fotbalistou právě skončivší sezóny. To vše měl korunovat úspěch národního týmu na mistrovství světa v Německu, k němuž však nedošlo - mužstvo vypadlo z turnaje již v základní skupině. Přesto mohla Big Peta alespoň trochu těšit skutečnost, že poznal na vlastní kůži atmosféru největšího fotbalového svátku na světě (navíc jako jeden z jeho přímých aktérů) a především mohl být spokojený s tím, že ve všech třech utkáních na šampionátu reprezentaci podržel. Jeho gala představení proti Ghaně, byť skončilo z českého pohledu prohrou 0:2, nadchnulo fotbalové fanoušky po celém světě...
Dvě zranění, dva úspěšné návraty na trávník
Hned po mistrovství světa v Německu putoval Čechíno na operační stůl. V Londýně podstoupil plánovanou artroskopii obou ramen s cílem odstranit z nich vleklé bolesti, kterého ho dlouhodobě sužovaly. Zákrok i následná rehabilitace se zdařily, a tak k Petrovu návratu na trávník došlo před původně očekávaným datumem. Hráč tvrdě dřel na tom, aby byl co nejdříve zpátky a jeho píle se mu vyplatila. V zářijových zápasech Chelsea i české reprezentace, jež vstoupila do kvalifikace o ME 2008 dvěma důležitými výhrami nad Walesem a Slovenskem, byl mužem na svém místě a pochvaloval si, že se po dvouměsíční zápasové pauze cítí fyzicky dobře jako nikdy předtím. Jeho výbornou podzimní formu však bohužel přeťal dobře známý střet s útočníkem Readingu, Stephenem Huntem, ze kterého si Big Pete odnesl frakturu lebky. Okamžitá operace a péče lékařských specialistů na neurochirurgické klinice v Oxfordu dala Petrovi v nejtěžších chvílích jeho sportovní kariéry naději, že bude moci pokračovat v kariéře profesionálního fotbalisty. Stejně jako v létě 2006 i po tomto zranění prokázal velkou vůli vrátit se co nejrychleji na zelený pažit. A když byly výsledky všech lékařských testů v pořádku, nebránilo mu již nic v tom, aby se tři měsíce po těžkém zranění znovu objevil v sestavě Chelsea. Hned úvodní duel, zápas na horké půdě Liverpoolu, ukázal, že český brankář neztratil nic ze svého gólmanského umu. I následující střetnutí včetně reprezentační přípravy s Belgií potvrdila - jak ostatně napsal na Petrovy stránky jeden z jeho fanoušků - návrat starého dobrého Čechína, možná ještě lepšího než doposud...
Konec dobrý, všechno dobré: dva pohárové triumfy
Sezóna 2006-07, pro Petra osobně nejnáročnější v jeho dosavadním sportovním životě, se nakonec přetavila do úspěšné podoby. Chelsea byla v jarních kláních dlouho ve hře ve všech čtyřech soutěžích (ve třech pohárových a jedné prvoligové) a ze dvou z nich si odnesla trofej za vítězství: v únoru 2007 zdolala ve finále Carling Cupu Arsenal a o tři měsíce později na nově otevřeném stadiónu ve Wembley porazila ve finále FA Cupu Manchester United. Díky triumfu v Anglickém poháru se tak Big Petovi za tři sezóny jeho působení na Stamford Bridge podařilo nevídané: stal se za tu dobu vlastníkem všech pohárů, jež lze v Anglii s klubem získat! Jen ta Liga mistrů se opět ukázala být pro Blues začarovanou soutěží. Tentokráte byli Čechíno a spol. k vysněnému finále opravdu blízko - v souboji s Liverpoolem byli vyřazeni až na penalty.
Další úspěšná kvalifikace, narození Adélky
Fotbalové jaro roku 2007 vystřídal fotbalový podzim a s ním přišly další sportovní výzvy: reprezentační, ligové, pohárové. S národním týmem zvládl Petr na jedničku finiš kvalifikace o postup na mistrovství Evropy, v zápase v Německu, po kterém se definitivně rozhodlo o účasti českého mužstva na Euro 2008, dovedl Brücknerovu ekipu k vítězství 3:0 s kapitánskou páskou na ruce. V Lize mistrů vychytal tři čistá konta a i díky nim si Chelsea zajistila vcelku hladký postup ze základní skupiny do osmifinále soutěže. Na půdě Premier League si hned v úvodu nové sezóny připsal na konto svou 100. prvoligovou nulu a díky tomuto kulatému součtu čistých kont z české, francouzské a anglické ligy se stal členem Klubu ligových brankářů. V lize s týmem dokázal přestát i zářijovou sérii neúspěchů, během níž byl odvolán trenér José Mourinho, jehož nahradil izraelský kouč Avram Grant. Stejně tak se v listopadu a prosinci popasoval se dvěma zraněními (natržený lýtkový sval, naražený bok), která jej vždy na několik zápasů vyřadila ze hry. Do nového roku vstoupil s Chelsea stále s reálnou nadějí na mistrovský titul i obhajobu triumfů v Ligovém a Anglickém poháru i s šancí na kýžené prvenství v Champions League. Tou zdaleka nejpříjemnější zprávou a událostí oněch dnů však bylo narození dcery Adélky - prvorozený potomek manželů Čechových spatřil světlo světa 23. ledna 2008...
Zdroj:http://www.petr-cech.cz

Michael Ballack

30. června 2008 v 10:57
Přestože to není klasický tvůrce hry, hraje ofenzivního záložníka a na mistrovství Evropy se na něj bude spoléhat jeden z největších favoritů - Německo. Michael Ballack je totiž jakoby zrozen pro velké zápasy.
Nikdy nebyl klasickým tvůrcem, který by se pohyboval všude tam, kde byl míč, a neustálými krátkými přihrávkami nacházel spoluhráče. Přesto si jej do srdce záložní řady vybraly takové kluby, jakými jsou Bayern Mnichov nebo Chelsea FC.
Má totiž spoustu jiných předností. Je jedním z nejlépe střílejících záložníků, během celé kariéry si drží průměr jednoho gólu na tři zápasy. Kromě fantastické střely je totiž také vynikajícím hlavičkářem, a má proto všechny předpoklady, které musí kanonýr mít. Jeho velkou devízou jsou také centry, kterými umí přesně najít spoluhráče i na několik desítek metrů.
V létě minulého roku musel Ballack na složitou operaci s kotníkem a chyběl Chelsea i Německu téměř do Vánoc. Chelsea se moc nedařilo, ale s příchodem německého ostrostřelce se výsledky zlepšily. První zápas odehrál 19. prosince v Curling Cupu proti Liverpoolu a se svým týmem oslavil výhru 2:0. Za týden odehrál první zápas v Premier League, v divokém zápase skončilo utkání s Aston Villou 4:4.
Chelsea stahovala náskok v lize a v Carling Cupu i Lize Mistrů postupovala do závěrečných kol. Závěr sezony však modrým nevyšel podle představ. Ve finále Curling Cupu podlehli Tottenhamu, vítězství v domácí lize i Champions League jim vyfoukl Manchester United.
Ballack je zvyklý vyhrávat, chce si proto spravit chuť na mistrovství Evropy. Poslední evropský šampionát skončil pro Němce už ve skupině, mnohem větší úspěchy si připsali na MS. V roce 2002 podlehli až ve finále Brazílii, o čtyři roky později si odvezli bronzovou medaili.
Michael Ballack, čtyřnásobný mistr Bundesligy, trojnásobný vítěz německého poháru, vítěz FA i Curling Cupu, by chtěl konečně vyhrát něco i s Německem. Jeho nejbližší příležitost začíná už za necelý týden.
Zdroj:http://www.fotbalportal.cz

Jan Koller

29. června 2008 v 11:36
Do české reprezentace vpadl jako zjevení. Z téměř neznámého hráče, který na sebe v dresu Sparty poutal pozornost pouze výškou a velikosti obuvi, se najednou stal obávaný kanonýr, kterého v pokutovém území téměř nelze ubránit. Co způsobilo takovou proměnu fotbalisty, kterého letenský management nechal odejít do Belgie téměř zadarmo jako neperspektivního?

Jan Koller se narodil 30. 3. 1973 ve Smetanově Lhotě. S fotbalem začínal jako dítě na místním hřišti, kde vzhledem k fyzickým parametrům často zůstával v brance. Stejný post okusil také v dorosteneckém věku, do divizního ZVZ Milevsko však přestoupil už jako útočník. Po vyučení nastoupil do pracovního poměru a na zářivou kariéru neměl ani pomyšlení.

Do velkého fotbalu se dostal až ve svých 21 letech, kdy přestoupil do pražské Sparty. Svými fyzickými parametry okamžitě upoutal pozornost a stihl si zahrát ve třech zápasech reprezentace "21". Ve Spartě se však příliš neprosazoval, trenéři dávali přednost podobně vybavenému, ale šikovnějšímu Vratislavu Lokvencovi. Koller nastoupil v lize ke 30 zápasům a vstřelil 5 branek, než jej letenské vedení prodalo za pouhých 200.000 marek do belgického Lokerenu.

O tři roky později přestupoval do Anderlechtu Brusel s vizitkou nejlepšího střelce belgické ligy a pilíře národního mužstva. Nečekaný vzestup dvoumetrového útočníka zřejmě zařídily baletní lekce, které na příkaz klubového vedení absolvoval a díky nimž se naučil na trávníku také lépe využívat své postavy. V Bruselu vytvořil útočnou dvojici s rychlonohým Kanaďanem Thomasem Radzinským a svými góly dovedli Anderlecht ke dvěma titulům.

Souběžně s klubovými úspěchy nabírala obrátky i Kollerova reprezentační kariéra. Křest si odbyl 9. února 1999 proti Belgii a tento zápas rozhodl jediným gólem. V prvních deseti reprezentačních startech za Českou republiku vstřelil devět branek a v témže roce se stal Hráčem roku.

Zároveň se opět začalo otevřeně hovořit o Kollerově přestupu. Nejvážnějšími kandidáty byli anglický Fulham a Borussia Dortmund, jejíž dres o několik měsíců předtím oblékl Tomáš Rosický. Boj o obra z Čech vyhrál německý klub a Koller, jehož stejně jako Rosického zastupuje manažer Pavel Paska, se stěhoval do klubu ve středním Německu. Opačným směrem do Belgie putovala suma 21 miliónů marek. "Po letech pracných výkonů přichází s dortmundskou ofenzívní řadou Amoroso, Rosický, Koller herní lehkost," napsal tehdy deník Die Welt.

Jediný škraloup na dosud zářivé kariéře si český reprezentant vyrobil v nevydařené kvalifikaci na mistrovství světa 2002 v Japonsku a Koreji. Když byl v nečekaně obtížném zápase se Severním Irskem střídán, strhal ze sebe ještě na hřišti dres a vztekle jej nakopl k trenéru Chovancovi. Ten mu sice prohřešek odpustil, ale v následujícím zápase s Islandem neudržel Koller nervy na uzdě znovu. Po faulu obránce Hreidarssona oplácel, dostal červenou kartu a od disciplinární komise FIFA navíc stop na tři zápasy. Včetně dvou barážových s Belgií, v nichž se naděje na postup rozplynula…

Trenér Matthias Sammer si však nákup obrovitého útočníka nemůže vynachválit. Hned v první sezóně přispěl výraznou měrou k postupu Borussie až do finále Poháru UEFA. V něm sice vstřelil Feyenoordu Rotterdam nádhernou branku, ale z vítězství se nakonec neradoval. Koller je na svoji výšku velice rychlý, s obdivuhodnou zarputilostí svádí souboje se dvěma až třemi obránci, kteří jsou na něj navěšeni a hlavou či nohou sklepává vysoké centry k nabíhajícím spoluhráčům. Sám je ovšem také schopen obejít obránce či vystřelit z velké dálky; v bundeslize už dal dokonce gól z přímého kopu ze 30 metrů.

Jan Koller nosí v soukromí brýle, při zápasech si nasazuje kontaktní čočky. Do Německa si přivezl přítelkyni Hedviku, s níž čeká dítě.
Zdroj:http://www.osobnosti.cz

David Villa

29. června 2008 v 11:33
Celým jménem David Villa Sánchez se narodil 3.prosince 1981 ve Španělsku.

V současnosti hráč Valencie CF startoval svou kariéru jako desetiletý v roce 1991 v klubu UP Langreo.

V roce 1999 ho koupil Sporting Gijón a poté už vstoupil roku 2003 do španělské La Ligy v dresu Zaragozy,po dvou velmi úspěšných letech v místním Realu (vyhrál Copa del Rey i španělský Superpohár) si ho do svých útočných řad vyhlédla v létě 2005 Valencie,David jí stál 12 milionů eur.V sezoně 2005-2006 se začal naplno prosazovat ve svém novém působišti a zařadil se po bok nejlepších útočníků světa.Vstřelil 25 branek v 35 ligových zápasech a v tabulce střelců La Ligy skončil druhý. První hattrick ve španělské lize vstřelil 23.dubna 2006 v zápase proti Athletic Bilbao.

Dařilo se mu i v osobním životě,oženil se se svou přítelkyní Patricii a 7.prosince 2005 se jim narodila dcera Zaida.Skvělé výkony mu přinesly pozvánku na MS do Německa a hned v prvním zápase základní skupiny Villa prokázal svůj ohromný talent.Ukrajině dal dvě branky,jednu z penalty,když Španělé zvítězili 4:0.V pro Španěly osudném osmifinále otevíral skóre zápasu z penalty ale Francie duel dokonale obrátila na svou stranu brankami Ribéryho,Vieiry a Zidana. Španělsko tak opět na velkém turnaji daleko nepostoupilo...Do nové sezony 06/07 mu vedení ambiciózního španělského klubu koupilo parťáka do útoku Fernanda Morientese a těmto dvoum to opravdu šlape.
Zdroj:http://www.osobnosti.cz

Fernando Torres

29. června 2008 v 11:27
Fernando Jose Torres Sanz se narodil 20. března 1984 v Madridu. Jako malý prošel všemi mládežnickými kategoriemi Atletika, kde se prosadil až do A-týmu. S Atletikem podepsal první profesionální smlouvu už v patnácti letech. Debutoval 27. května 2001 proti Leagnés, o týden později se už radoval z první branky proti Albacete. Příští sezónu Atletico postoupilo do Primera Division, kde Torres nastřílel 13 gólů. Příští sezónu jejich počet navýšil o šest, ale hlavně se 19 letech stal nejmladším kapitánem v historii klubu. 6. září debutoval ve španělské reprezentaci proti Portugalsku.
Už bylo jasné, že o Torrese se budou zajímat největší kluby světa a že Atletico mu bude brzy malé. Přestože Torres v další dvou sezónách nastřílel jen 13 gólů, zájem Arsenalu, Chelsea, Liverpoolu nebo Manchesteru United neupadl. Torres svou kvalitu naplno ukázal i na Mistrovství Světa 2006 v Německu, kde dal ve čtyřech zápasech tři góly.
Atletico se vší silou snažilo Torrese udržet, ale nabídka okolo 20 miliónů liber plus Luis Garcia od Liverpoolu byla příliš velká, aby se dala odmítnout. Fanoušci letos čtvrtého týmu dokonce vyhrožovali podpálením stadionu Vicente Calderóna, ale Torres nakonec odcestoval na Merseyside, kde podepsal smlouvu do roku 2013.
Jenže nikdo asi nečekal, že Torres se tvrdé anglické hře přizpůsobí velmi rychle. Za svůj nový klub debutoval 11. srpna na hřišti Aston Villy. Za týden se po skvělém průniku trefil proti Chelsea. V Carling Cupu Torres dokonce přidal i první hattrick proti Readingu. Góly přibývali, v březnu dal dokonce dva hattricky v dvou domácích zápasech za sebou. Třikrát se trefil proti Middlesbrough a West Hamu. Nakonec nastřílel 24 gólů a po Cristianovi Ronaldovi byl druhým nejlepším střelcem Premier League.
Španělská reprezentace na něj bude na Euru hodně spoléhat spolu s Fabregasem a Casillasem. Torres byl měl na evropském šampionátu vytvořit střeleckou dvojici s Davidem Villou z Valencie. V přátelských zápasech se sice více střelecky dařilo Villovi, ale trenér španělských fotbalistů Luis Aragones míní, že tento šampionát bude patřit právě Torresovi. Pokud se tak stane, Torresova cena ještě vzroste. Už teď za něj Chelsea údajně nabízela 50 miliónů liber.
Zdroj:http://www.fotbalportal.cz

Cristiano Ronaldo

29. června 2008 v 11:21
Jméno: Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro
Narozen: 5. února 1985, Madeira, Portugalsko
Výška: 184 cm
Váha: 74 kg
Číslo dresu: 7 ( v klubu), 17 (v reprezentaci)
Klub: Manchester United
Post: záložník
Přednosti: je rychlý a technicky dobře vybavený
Slabina: kolísavá forma
Úspěchy: mistr Portugalska 2003, vítěz Anglického poháru 2004
Cristino se narodil na portugalském ostrově Madeira a pochází z velmi chudé rodiny. Ve 13 letech ho koupil Sporting Lisabon za 1.500 liber. B prvních několika měsících hrál na postu obránce. Rozdíl mezi Madeirou a Lisabon je jako Anglie a Skotsko. Ronaldo hned ze začátku ukazoval, že je obrovský talent. Ještě jako mladý se propracoval do A týmu Sportingu. Lidé mu přidělili přezdívku " nový Patrik Kluivert " kvůli jeho podobnému stylu hry, jako hrají holandští útočníći. Ronaldo se dostal na mistrovství evropy v Lichnštejnsku a hrál zde za portugalskou reprezentaci do "19" let. Sledoval ho také Alex Ferguson a chtěl se dohodnout se Sportingem, aby hráč odešel do Manchesteru, ale Manchester přestup zrychlil a tak Ronaldo v létě roku 2003 odešel do Manchesteru United za 12. 24 miliónů liber. O hráče se také zajímala Chelsea a Liverpool, ale hráče získal konkurenční Manchester. Ronaldo přišel do klubu, aby zde nahradil Davida Beckhama a roli dokonale zvládá. Ronaldo také dostal číslo "7". Hráči Manchesteru, kteří kdy tohle číslo měli na drese patřili k největším oporám. Před ním to třeba měli George Best, Bryan Robson, Eric Cantona a David Beckham. Debut si odbyl proti Boltonu. Už od svého prvního zápasu za Manchester si hru velice vychutnával, dělal si ze soupěře srandu, dělal kličky, na které je radost se dívat. V roce 2004 pomohl Manchesteru k zisku FA Cupu a ve finále vstřelil jeden gól. Alex Ferguson po zápase prohlásil, že Ronaldo bude patřit k největším hvězdám fotbalu. V sezóně 2004-05 Ronaldo skvěle obrátil zápas proti Arsenalu a svými dvěma góly se podílel na vyhře Manchesteru 4:2. V létě roku 2005 se spekulovalo o jeho možném odchodu do Realu, Barcelony či Chelsea, ale Ronaldo se rozhodl zůstat v Manchesteru a prodloužil svůj kontrakt až do roku 2010.
Zdroj:http://www.c-ronaldo.ic.cz

Steven Gerrard

29. června 2008 v 11:14
Steven George Gerrard je anglický fotbalový záložník působící jako kapitán v týmu FC Liverpool. Nejčastěji nastupuje ve středu pole, ačkoli je schopen hrát téměř kdekoliv. Steve Gerrard je právem považován za jednoho z nejlepších záložníků na světě.

Narodil se 30. května 1980 ve Whistonu, ale vyrostl v Huytonu. Navštěvoval střední katolickou školu v Liverpoolu. Od svých devíti let hraje ve službách Reds, nikdy se ovšem neprobojoval do fotbalového týmu na střední škole.

Svou první profesionální smlouvu podepsal v roce 1997 v Liverpoolu. Debut si odbyl o rok později 30. listopadu 1998 proti Blackburnu, kde nastoupil jako náhradník ve druhém poločase za Vegarda Heggema.
Od městského derby s Evertonem v roce 1999 začal vedle Jamieho Redknappa pravidelně nastupovat v základu. A to i přes to, že v 90. minutě dostal první červenou kartu. Svůj první gól vstřelil 5. prosince 1999 do sítě Sheffield.

Když v roce 2004 odešla největší hvězda tehdejšího Liverpoolu Michael Owen do Realu Madrid, byl to právě Steven Gerrard, kdo po něm převzal kapitánskou pásku. A nutno dodat, že trenér Houllier nemohl vybrat lépe. Odvděčil se mu už na konci sezóny v památném finále Ligy Mistrů proti AC Milán.

Zápas začal jednoznačně pro AC, které už v poločase vedlo 3-0 a málokdo věřil v obrat. Tehdy se ukázala silná Gerrardova vůle a jeho gól nastartoval Liverpool k nečekanému vyrovnání skóre na 3-3 a následnému vítězství v penaltovém rozstřelu.

Tehdy se stal Gerrard druhým nejmladším kapitánem, který dovedl svůj tým k vítězství v Lize Mistrů.
Po tomto úspěchu se začalo silně spekulovat o jeho odchodu do některého z bohatších anglických týmů, největší zájem o něj jevila londýnská Chelsea. Gerrard se ale rozhodl zůstat věrný Liverpoolu.

Od roku 2000 se začal pravidelně objevovat i ve středu zálohy Anglické reprezentace a spolu s Frankem Lampardem tvoří téměř nepřekonatelný tandem. Zúčastnil se i Eura 2000 a 2004 i na mistrovství světa 2002 a 2006. Na mistrovství světa ve fotbale 2006 se ani mu v zápase proti Portugalsku nepodařilo vstřelit penaltu v rozstřelu a Anglie odjela z turnaje domů.

Když se David Beckham rozhodl ukončit reprezentační kariéru, nový trenér Stev McLaren musel zvolit nového kapitána. Rozhodoval se právě mezi Gerrardem a kapitánem londýnské Chelsea Johnem Terrym. Kapitánem se sice nakonec stal Terry, Gerrard byl ale zvolen aspoň zástupcem.

Náplastí na pokaženou sezónu mu aspoň bylo ocenění pro nejlepšího fotbalistu Premiere League, ve kterém ho zvolili sami hráči, a to už je opravdu vysoká meta pro každého fotbalistu.

V roce 2007 skončil Liverpool v Premiere League až na třetím místě, o poznání lépe se mu však dařilo v Lize Mistrů, ve které přešla přes posledního vítěze Barcelonu i nadupanou Chelsea. Opakovalo se tak finále Ligy mistrů z roku 2005, kde proti sobě nastoupili AC a Reds. Tentokrát však Milán svůj náskok udržel a Ligu mistrů vyhrál.

Stevie v současnosti žije se svou ženou modelkou Alex Curran v Liverpoolu. Pár byl oddán 16. června 2007 na zámku Cliveden. Stejný víkend do toho praštili ještě 3 Stevieho spoluhráči z anglické reprezentace, kapitán John Terry, Gary Neville a Michael Carrick. Steven a Alex už spolu mají dvě dcery - Lilly-Ellu (narozena 23. února 2004) a Lexie (narozena 9. května 2006). V jednom rozhovoru Alex přiznala, že by si oba přáli ještě další děti, a je jim jedno zda budou mít samé holčičky nebo ne.
Zdroj:http://zivotopis.osobnosti.cz

Michael Owen

29. června 2008 v 11:11
Narodil se ve stejném roce, v němž Kevin Keegan naposledy vybojoval pro Anglii Zlatý míč. Možná to bylo symbolické. O dvaadvacet let později právě Michael Owen protrhl předlouhé čekání ostrovních fanoušků a odvezl si cenu časopisu France Football do Liverpoolu. Přístavnímu městu zůstal věrný až do dnešních dnů, přestože v médiích opět prosakují zvěsti o jeho odchodu.

Odchovanec věhlasné líhně talentů poprvé oblékl dres Liverpoolu v závěru sezóny 1996/7 v zápase proti Sheffieldu Wednesday. Branku sice nevstřelil, ale svou rychlostí neustále ohrožoval soupeře a po zápase zaslouženě obdržel cenu pro nejlepšího hráče zápasu. V další sezóně už se na trávník dostával častěji, protože miláček tribun Robbie Fowler laboroval se zraněními. Od začátku udivoval jak rychlostí, tak strojově přesným zakončením. Ve fantastické sezóně nastřílel 30 branek, což mu vyneslo cenu Profesionální asociace fotbalistů pro nejlepšího mladíka a také pozvánku do reprezentačního týmu Anglie.

To byla senzace. Owenovi bylo teprve osmnáct let a dva měsíce! Ještě nikdy ve stoleté historii národního týmu se v něm neobjevil tak mladý hráč. Liverpoolský objev se však nezalekl a dokázal, že může být ideálním partnerem legendárního Alana Shearera. "Nic naplat, tenhle kluk je rychlejší než já a Teddy Sheringham dohromady, takže si místo v sestavě určitě zaslouží," komentoval dlouholetý kapitán Shearer výměnu svého parťáka v útoku.

Na mistrovství světa v roce 1998 už odjížděl Owen jako stabilní hráč základní sestavy. V osmifinálovém zápase s Argentinou vstřelil nádherný gól, při němž obešel dva obránce a technickou střelou poslal míč z plného běhu do horního růžku branky. Nervydrásající duel skončil remízou 2:2, Owen obstál i při penaltovém rozstřelu, selhali však jeho dva spoluhráči a hrdý Albion se opět zahalil do smutečního.

Sezónu 1998/9 orámoval 28 vstřelenými brankami, měsíc před koncem si však přivodil zranění třísla. Zřejmě nejhorší z možných obtíží, jaké může potkat bleskurychlého technika a střelce. Mladou hvězdu čekalo strastiplné putování po ordinacích celého světa a také psychická bitva. Během jeho rekonvalescence se totiž rozehráli jiní - Heskey, Baroš, Anelka… Na mistrovství světa 2000 nastoupil ke všem zápasům, pokaždé však byl ze záhadných důvodů střídán. Ohromující start do následující ligové sezóny opět zabrzdilo obnovené zranění…

V lednu 2001 rozšířil Liverpool svůj personál o týmového psychologa, jenž dostal Owena na starost. Experiment se podařil a pomohl útočníkovi k dosud nejlepší sezóně, orámované skvělými góly. V osmifinále Poháru UEFA dal oba góly do sítě AS Řím a nasměroval Liverpool k pozdějšímu vítězství v soutěži. Ve finále Anglického poháru sebral Arsenalu vítězství dvěma brankami v posledních minutách. Rozhodujícím gólem do sítě Bayeru Mnichov rozhodl letní Superpohár. Gólman Oliver Kahn odnesl jeho řádění také v reprezentačním dresu: v památném kvalifikačním utkání v Mnichově (1:5) mu Owen nasázel hattrick. Na konci roku dvěma brankami porazil Manchester (3:1) a postrčil Liverpool do čela tabulky. Krátce poté zvedl nad hlavu Zlatý míč, cenu pro nejlepšího hráče planety…

V září 2001 prodloužil Owen smlouvu v Liverpoolu až do roku 2005. "Cítím, že tady něco začalo. Chci být při tom, až Liverpool půjde na samý vrchol v Evropě. Nevidím důvod něco měnit a odcházet z Anglie," prohlašoval tehdy "zlatý chlapec" Liverpoolu. Hvězdami nabitý tým prošel v další sezóně až do čtvrtfinále Ligy mistrů, na domácí scéně si ovšem znovu nedokázal poradit se zbytečnými ztrátami a výsledkem bylo až třetí místo. Náladu si Owen spravil aspoň na mistrovství světa: vstřelil dvě branky a zařídil důležitou penaltu proti Argentině.

Ještě horší sezóna čekala Liverpool v sezóně 2002/3. Navzdory dalšímu posilování tým skončil v lize až pátý a neprobojoval se do Ligy mistrů. "Potřebuji pravidelně hrát Ligu mistrů. Pokud se nám nepodaří v této sezóně vybojovat účast, možná přestoupím do zahraničí," prohlásil Michael Owen a vyděsil fanoušky i vedení klubu. Zatím to ale na odchod vypadá: Liverpool je po odehrané čtvrtině sezóny 2003/4 až devátý. Kolem obávaného střelce se znovu vyrojili zájemci: Real Madrid, Barcelona, Inter Milán, londýnská Chelsea…

Podle odborníků je Michael Owen přirozeným následovníkem tradice slavných střelců v barvách Anglie (Alan Shearer, Gary Lineker, Dennis Law…) Trenér Houllier jej však upozorňuje na slabší hru levou nohou a hlavou. Italské a španělské kluby mu nabízejí až 1 milión švýcarských franků týdně, zatímco v Liverpoolu pobírá "pouhých" 650.000 franků. Ročně si tak vydělá v přepočtu 177 miliónů korun fotbalem. Firma Umbro mu navíc platí 78 miliónu ročně za reklamu, 6,2 miliónu mu do banky posílá hodinářská firma Tissot.

Michael chodí s láskou z časného mládí Louisse Bonsallovou, která mu v květnu 2003 porodila prvního potomka - holčičku Gemmu Rose. Žije na zámečku v tudorovském stylu, který má zahradu o rozloze 50 tisíc metrů čtverečních. V okolí skoupil domy pro všechny své příbuzné. Miluje plnokrevníky a má vlastní stáj. Jeho život nikdy neplnil stránky bulvárních deníků; "zabiják s tváří dítěte" nesnáší alkohol a je považován za vzorného profesionála.
Zdroj:http://www.osobnosti.cz

David Beckham

29. června 2008 v 11:07
David Beckham je anglický fotbalista, který nyní obléká dres LA Galaxy. Není slavný jen jako fotbalista, ale také jako mediální hvězda. Natočil spoustu reklam pro společnosti jako jsou například Pepsi, Adidas a Vodafone. V lednu 2005 se stal ochotným velvyslancem UNICEF a podporoval Londýn v pořádání olympijských her v roce 2012.
Dětství a prvotní kariéra
David Beckham se narodil 2. května 1975 ve Whipps Cross nemocnici v Leytonstonu v Londýně. Jeho otec Ted Beckham (nar. 1948) pracoval jako kuchyňský montér a matka Sandra West (nar. 1949) byla kadeřnicí. Jeho rodiče milovali fotbalový klub Manchester United natolik, že pravidelně cestovali z Londýna na Old Trafford, aby mohli vidět domácí zápasy naživo. I díky tomu možná zdědil David lásku k Manchesteru United a už od mala byl jeho hlavní sportovní vášní fotbal.
Jako dítě hrál za místní mládežnický tým Ridgeway Rovers, který trénoval jeho otec Ted, Stuart Underwood a Steve Kirby. Také navštěvoval jednu z fotbalových škol Bobbyho Charltona v Manchesteru a vyhrál příležitost zúčastnit se tréninkového soustředění v klubu FC Barcelona, jako součást talentové soutěže.
V roce 1986 dělal maskota Manchesteru United v zápase proti Westhamu United. Mladý Beckham měl zkušební lhůtu s jeho místním klubem Leyton Orient,Norwich city a navštěvoval Tottenham Hotspurskou školu výborné kvality. A klub Tottenham Hotspur byl i prvním klubem, za který David hrál. Během dvou let, kdy hrál za Brimsdown Roverský mládežnický tým, byl jmenován hráčem roku 1990 do 15ti let. Také navštěvoval Bradenton Preparatory akademii, ale v den svých 14tých narozenin podepsal žákovskou smlouvu v Manchesteru United.

Manchester United (1993-2003)
David patřil v mládežnickém týmu Manchesteru United k nejnadanějším a nejlepším hráčům a v květnu roku 1992 pomohl svému týmu jedním gólem k vítězství v FA mládežnickém poháru proti Crystal Palace. United se dostal i s Beckhamem do finále mládežnického poháru i následující rok, v něm však podlehli týmu Leeds United. Další medaili získal Beckham v roce 1994, když "B" mužstvo Manchesteru United vyhrálo svoji ligu. V sezoně 1994/1995 odešel na hostování do týmu Preston North End, kde sbíral zkušenosti. V dubnu roku 1995 nastoupil Beckham v dresu Manchesteru poprvé v Premier League v zápase s Leeds United, který skončil bezbrankovou remízou.
Trenér Manchesteru United Sir Alex Ferguson dával ve svém týmu poměrně mnoho šancí mladým hráčům. Na konci sezony 1994/1995 opustili Manchester United tři hráči a místo nich povolal mladé hráče z "B" týmu, mimojiné i Davida Beckhama. Ferguson byl za tento tah často kritizován. Kritika se zvětšila hned po prvním zápase sezony, v němž United podlehl Aston Ville 3:1, kdy jediný gól Manchesteru dal právě Beckham. Nicméně United v dalších pěti kolech neztratil ani bod a sázka na mládí se začala Fergusonovi vyplácet. Beckham se stal pravidelným hráčem základní sestavy a pomohl týmu k vítězství v Premier League, když skóroval v semifinále proti Chelsea a také měl zásluhu na výhře FA Cupu, když ve finále rozehrával rohový kop, po kterém Éric Cantona vstřelil gól. I když stabilně nastupoval za Manchester United, na svůj první reprezentační zápas si musel ještě chvíli počkat. Poté co se stal stabilním článkem Manchesteru a dokázal s ním získat titul, byl zvolen svými vrstevníky nejlepším mladým hráčem roku.
Na začátku sezóny 1996-1997 byl Davidovi přidělen dres s číslem 10, které nosil naposledy Mark Hughes. V srpnu 1996 se dostal všem do podvědomí, když vstřelil nádherný gól v zápase proti Wimbledonu. Při vedení United 2:0 zpozoroval, že je brankář Wimbledonu hodně vysunutý z brány, a tak vypálil ránu od půlící čáry, která přeletěla brankáře a spadla do sítě. S odchodem Erica Cantony na konci sezóny 1996-1997 se uvolnilo i populární číslo 7 a s příchodem Teddyho Sheringhama z Tottenham Hotspuru přenechal David číslo dresu 10 Teddymu a vzal si číslo 7.
1.září 1996 Beckham poprvé nastoupil za reprezentaci v kvalifikačním zápase o postup na MS proti Moldávii. Nastoupil ke všem kvalifikačním zápasům o postup na MS 1998 a společně s celou Anglií se tam i probojoval. Trenér anglického mužstva Glenn Hoddle veřejně obvinil Beckhama z přílišné nesoustředěnosti a první dva zápasy v základní skupině seděl Beckham pouze na lavičce. Nastoupil až v posledním zápase základní skupiny proti Kolumbii a jednou brankou se zasloužil o vítězství 2:0. V osmifinále proti Argentině se však stal nejnenáviděnějším fotbalistou Anglie, protože dostal červenou kartu a mnozí se domnívali, že právě tento okamžik pomohl vyřadit Anglii z turnaje. Beckham byl faulovaný Diegem Simeonem a anglický záložník neudržel své nervy na uzdě a svému protivníkovi se pokusil faul oplatit. Bohužel pro Anglii za tohle oplácení uviděl červenou kartu a šel předčasně pod sprchy. Samotný zápas skončil remízou a na řadu přišly pokutové kopy, ve kterých byli úspěšnější hráči Argentiny. Někteří Beckhamovi tuhle červenou kartu odpustili, ale někteří ho nenávidějí dodnes.
Sezónu 1997-1998 začal United skvěle, ale výkonnost hráčů se zhoršovala a klub skončil nakonec druhý za Arsenalem.
V sezoně 1998/1999 získal David Beckham se svým anglickým klubem Manchester United celkem tři poháry (Premier League, FA Cup a Liga mistrů) a byl to málokdy vídaný úspěch v anglickém klubovém fotbalu. Po MS 1998 bylo všem jasné, že až se Beckham vrátí do Anglie, bude zavalen palbou kritiky a že možná bude chtít Manchester opustit. Beckham však všem kritikám odolal a v anglickém klubu zůstal. Avšak téměř celou sezonu na něj diváci při každém dotyku s míčem pískali a snažili se Beckhama rozhodit. Jediní kdo mu dokázali odpustit, byli právě fanoušci Manchesteru United. Beckham podával výborné výkony a vstřelil nebo nahrál na spoustu gólů, které táhli Manchester k zisku prvenství v Premier League a FA Cupu.
Po těchto titulech přišel hlavní vrchol sezony, finále Ligy mistrů. V něm se Reds střetli s německým klubem Bayern Mnichov. Manchester nezačal utkání vůbec dobře a brzy prohrával 1:0. United ale dokázali zápas na konci během chvilky otočit, když po Beckhamových centrech skórovali Ole-Gunnar Soslkjaer a Teddy Sheringham a zajistili anglickému klubu vedení 2:1, které vydrželo až do konce utkání a Manchester tak získal trofej pro vítěze Ligy mistrů. Skvělé Davidovy výkony vedly k zisku druhého místa za Rivaldem v anketě Zlatý míč 1999 o nejlepšího fotbalistu Evropy a poté i k zisku druhého místa v anketě FiFA nejlepší fotbalista světa.
Přestože Beckham předváděl v sezoně 1998/1999 výborné výkony, kritika na jeho osobu stále pokračovala a to i díky faulu, který udělal na klubovém šampionátu v zápase proti Nextase. V té době se říkalo, že má na Davida špatný vliv jeho žena Victoria, kterou si vzal 4. července 1999 a že by mělo být v zájmu United, aby Beckhama prodal. Pro Davida, kterému se 4. března 1999 narodil syn Brooklyn to bylo těžké období, ale manažer Davida veřejně podporoval a on nakonec v klubu zůstal.
Vztah mezi trenérem Fergussonem a Beckhamem se začal postupem času zhoršovat. v roce 2000 bylo Davidovi dáno povolení zmeškat trénink, když měl jeho syn Brooklyn žaludeční problémy. Fergusson byl ovšem vzteky bez sebe, když byla v ten stejný den Victoria vyfotografována v Londýně na módním týdnu, protože věděl, že kdyby se o syna postarala ona, mohl se David tréninku zúčastnit. Dal Beckhamovi pokutu 50 000 liber a nepostavil ho v důležitém utkání proti Leedsu United. Od té doby nebyl tento vztah hráče a trenéra ideální i přesto, že Beckham předváděl v sezoně 1999/2000 výborné výkony a Manchester obhájil titul s rekordním náskokem.
Kritika na jeho osobu pokračovala i na Euru 2000, když Anglie prohrála s Portugalskem 2:3. Beckham se stal ještě více nepopulárním. 15.listopadu 2000 rezignoval Kevin Keegan na postu anglické trenéra a David Beckham byl jmenován novým kapitánem anglické reprezentace. Anglii tehdy převzal trenér Sven-Goran Eriksson. Anglie pod jeho vedením předváděla v kvalifikaci na MS 2002 senzační výkony a bez problémů se kvalifikovala na závěrečný turnaj v Korey a Japonsku. Anglie v této klasifikaci dokonce zvítězila v Mnichově nad Německem rekordním výsledkem 1:5 a Beckham si pomalu začínal získávat zpět fanoušky. Definitivně si je zas získal, když v kvalifikaci proti Řecku potřebovala dát Anglie gól, aby vyrovnala na 2:2 a nedal ho nikdo jiný než David Beckham z přímého kopu a tím stvrdil definitivní postup Albionu na MS 2002. Brzy poté byl zvolen sportovcem roku 2001 TV sportovní stanicí BBC a ještě jednou skončil na druhém místě za Figem v anketě FIFA nejlepší fotbalista světa.
10.dubna 2002 utrpěl David Beckham v zápase Ligy mistrů na půdě Deportiva La Coruna těžkou zlomeninu nohy a jeho start na MS 2002 byl v ohrožení. Hráč, který Beckhama zranil byl Argentinec Aldo Duscher a někteří se domnívali, že v tom byl úmysl. Anglie se totiž v základní skupině na MS měla utkat právě s Argentinou. David až do konce sezony nenastoupil ani jednou v dresu Manchesteru United. Beckham se dal ale do začátku MS do pořádku a nastoupil již v prvním zápase proti Švédsku. V zápase s Argentinou vstřelil z pokutového kopu vítěznou branku zápasu a jak se později ukázalo, právě tento gól rozhodl o tom, že se do osmifinále nekvalifikovala Argentina, ale Anglie. Anglie byla později poražena pozdějšími vítězi Brazílii a s mistrovstvím se musela rozloučit.
1. září 2002 se Davidovi narodil druhý syn Romeo a pár měsíců poté se opět zranil a po zranění se již nedokázal probojovat do základní sestavy Manchesteru United. Na postu pravého záložníka ho vystřídal Ole Gunnar Solskjaer. Vztah s trenérem se opět zhoršil 15. února 2003, když po porážce Manchesteru s Arsenal kopl Fergusson v kabině do kopačky, která trefila Davida nad okem a roztrhla mu obočí. Tento incident nastartoval spekulace o Davidově odchodu z klubu, což se nakonec potvrdilo a Beckham přestoupil do Realu Madrid.

Real Madrid (2003-2007)
Přestup byl dokončen 1.července 2003 a David se tak stal třetím angličanem po Laurie Cunninghamovi a Stevu McManamanovi, který za klub nastoupil. Real Beckhama koupil, protože si myslel, že jeho fotbalové kvality pomohou klubu k úspěchům. Ale to nebyl jediný důvod. Beckham je jedním z nejslavnějších fotbalistů současnosti a prodejem dresů s jeho jmenovkou chtěl Real také vydělat nějaké peníze. V Manchesteru United nosil David číslo 7, ale v Realu již tohle číslo nosil Raúl González. Beckham byl velkým fanouškem Michaela Jordana a proto se rozhodl pro číslo 23.
Real dokončil sezónu na čtvrtém místě a byl vyřazen ve čtvrtfinále Ligy mistrů. Ovšem i tak se stal David u fanoušků oblíbeným. Skóroval 5x v prvních 16ti zápasech, ale tým, jehož klubový prezident očekával každý rok buďto výhru v Primera division nebo Lize mistrů, očekávání nesplnil.
Na Euru 2004 v Portugalsku nastoupil Beckham ke všem utkáním, ale turnaj byl pro něj velkým zklamáním. Anglie sice postoupila s přehledem do čtvrtfinále, ale v něm vypadla s domácím Portugalskem na pokutové kopy. V penaltovém rozstřelu šel jako první David Beckham, ale penaltu neproměnil a když neproměnil i poslední anglický hráč, zatímco portugalec ano, bylo rozhodnuto.
20. února se Beckhamovi narodil třetí syn jménem Cruz. V sezóně 2005/2006 byl David často při zápasech napomínán kartami a vylučován. Například v zápase proti Valencii nebo v prosinci 2005 proti Getafe, ale je důležité zmínit fakt, že i přesto vyhrál statistiku asistencí na gólech za sezónu. Real Madrid skončil druhý za Barcelonou, i když s 12ti bodovým rozdílem a v Lize mistrů se dostal jen do poslední šestnáctky, když prohrál o jednu branku s Arsenalem. Během sezóny založil David v Los Angeles a poté i v Londýně svou fotbalovou akademii a byl znalci jmenován na British Book awards.
MS 2006 zahájila Anglie 10.června proti Paraguaji. Po Beckhamově přímém kopu si vstřelil Carlos Gamarra vlastní gól, který byl také jediným gólem zápasu. Další zápas hrála anglická reprezentace proti outsiderovi skupiny Trinidadu a Tobagu a byl to znovu David Beckham, který se podílel na výhře 2:0. Před prvním gólem posadil míč na hlavu Petera Crouche a ten poslal Anglii do vedení. Druhý gól vstřelil Steven Gerrard. V závěrečném utkání základní skupiny proti Švédsku nebyl Beckham v herní pohodě a za svůj výkon byl kritizován. Anglie nakonec jen remizovala 2:2. V osmifinále s Ekvádorem byl Beckham hlavním mužem zápasu. V 59.minutě vstřelil z přímého kopu nádherný gól, který poslal Anglii do čtvrtfinále. Beckham se trefil již na třetím MS po sobě. Ve čtvrtfinále narazila Anglie na Portugalsko. Beckham se brzy po poločase zranil a musel být střídán. Po základní hrací době byl stav 0:0 a i v prodloužení gól nepadl. Na řadu tedy přišli penalty, ve kterých bylo úspěšnější opět Portugalsko. Anglie tedy ani na tomhle mistrovství nedosáhla na kýžený triumf a David se po turnaji vzdal kapitánské pásky. Trenérem reprezentace se stal Steve McClaren, který Davida úplně vyšktrl z národního týmu se slovy, že není vyloučené jeho opětovné povolání do týmu.
10. ledna 2007, po vyjednávání o prodloužení Beckhamovy smlouvy v klubu, ředitel klubu Predrag Mijatović oznámil, že David po skončení sezóny v Realu nezůstane. 11. ledna 2007 David oznámil, že podepsal pětiletou smlouvu s Los Angeles Galaxy a to od 1. července 2007. 13. lenda 2007 trenér Realu Fabio Capello řekl, že Beckham hrál poslední zápas za Real, přestože bude dál s týmem trénovat. Nakonec však kvůli nátlaku fanoušků a médii ze svého rozhodnutí ustoupil a 10. února 2007 se Beckham opět vrátil na trávník v zápase proti Realu Sociedad, skóroval a Real vyhrál. 7. března 2007 vypadl Real, podle pravidla gólů vstřelených venku, z Ligy mistrů a bylo to jeho poslední utkání v této soutěži. David nastoupil celkem ve 103 zápasech v Lize mistrů, což je třetí nejvyšší číslo v historii. 17. června 2007, v poslední den sezóny, Beckham nastoupil v jeho posledním zápase za Real Madrid proti Mallorce. Real vyhrál 3:1, čímž si zajistil titul před Barcelonou. První titul od příchodu Davida a ten tak zakončil své působení ve Španělsku úplně nejlíp, jak mohl.
Měsíc po ukončení Beckhamova působení v Realu, zveřejnil časopis Forbes, že během jeho působení v týmu se obrovsky zvýšil prodej klubových suvenýrů, hlavně dresů atd. Bylo ohlášeno, že díky Beckhamovi zbohatl klub za ty 4 roky na prodeji suvenýrů o 600 milionů dolarů.

LA Galaxy (2007- současnost)
11. ledna 2007 byla podepsána smlouva s LA Galaxy a následující den na tiskové konferenci David prohlásil, že do klubu nepřichází, aby byl superhvězdou, aleaby byl součástí týmu, tvrdě dřel a pokusil se s týmem něco vyhrát. "Nepřicházím, abych udělal z fotbalu nejpopulárnější sport ve spojených státech. Ale chtěl bych samozřejmě pomoci k jeho rozvoji a budu rád, když se mi to aspoň trochu povede", řekl novinářům.
26. května 2007 Steve McClaren oznámil, že povolává Beckhama zpátky do reprezentace, a tak David nastoupil v přátelském utkání proti Brazílii. V druhém poločase zařídil gól přihrávkou na Johna Terryho, který skóroval. V dalším zápase, kvalifikačním utkání na Euro 2008 proti Estonsku nahrál na dvě branky a Anglie vyhrála 3:0.
1. července 2007 nabyla smlouva s Galaxy platnost a 13. července 2007 byl David oficiálně představen jako hráč LA Galaxy a opět zvolil číslo dresu 23, stejně jako v Realu Madrid.
21. července 2007 nastoupil Beckham ve svém prvním utkání za nový klub a to, když vystřídal v 78. minutě svého spoluhráče. Stalo se tak během přátelského turnaje v zápase proti Chelsea za stavu 0:1. O dva týdny později nastoupil jako náhradník ke svému debutu v Major League, v zápase proti DC United. V následujícím týdnu opět nastoupil, a to v semifinále poháru Superligy a to opět proti DC United. Tento zápas měl pro Davida mnoho prvenství - první žlutá karta, první zápas jako kapitán týmu, první gól za LA Galaxy z volného přímého kopu a první asistence. Galaxy vyhrálo 2:0 a zajistilo si účast ve finále proti CF Pachuca. 22. srpna 2007 nastoupil David za reprezentaci v přátelském utkání proti Německu.
29. srpna 2007 se odehrálo finále Superligy proti CF Pachuca. Během tohoto finále si David poranil pravé koleno a doktoři řekli, že bude mimo hru nejméně 6 týdnů. Do hry se vrátil v posledním domácím zápase sezóny jako náhradník. Galaxy bylo vyřazeno z playoff po prohře 0:1 s CHicago fire a tak Davidova statistika po sezóně byla: 8 zápasů (5 v lize), 1 gól a 3 asistence.
21. listopadu 2007 odehrál David svůj 99 zápas v dresu Anglie a to v kvalifikaci na Euro 2008 proti Chorvatsku. Nahrál Crouchovi na vyrovnávací gól, ale Chorvatsko stihlo vstřelit ještě jednu branku a po prohře 2:3 Anglie po dlouhé době nepostoupila na Euro. I po tomto zklamání Beckham oznámil, že chce pořád reprezentovat svou zemi. Po neúspěšné kvalifikaci přišel do týmu trenér Fabio Capello, se kterým se už David znal z Realu Madrid.
Od 4.ledna 2008 trénoval David 3 týdny s Arsenalem aby byl v kondici a poté se vrátil do USA a připojil se ke klubu v předsezónímu tréninku.
Při prvním reprezentačním zápase pod vedením Capella proti Švýcarsku se David do nominace nevešel. Trenér to odůvodnil tím, že nemá dostatečnou kondici, ale že do budoucna s ním určitě počítá. Svá slova potvrdil, když Davida postavil v dalším přátelském utkání a to proti Francii. David se teda dočkal svého jubilejního 100. startu a byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti. Když v 63. minutě opouštěl hřiště, diváci mu tleskali ve stoje a David se neubránil slzám. Byl to pro něj nezapomenutelný pocit...
Zdroj:http://dbeckham.cz

Sumerská říše

27. června 2008 v 17:08 Starověk
Byla založena Sumery ve 30.století před Kristem.Založili řadu velkých měst (Ur,Uruk,Lagaš,Umma)
Panovníci-1.Gilgameš,který vládl v Uruku,2.Gudea,který vládl v Lagaši.Sumerové se živili hlavně zemědělstvím a jejich znalosti byly Klínové písmo a Zikuraty(stupnovitý chrám), cihly,kolo,vláda,škola,kalendář,šedesátková soustava.

Obyvatelstvo Sumerských měst

Panovník-vládl zemi a bydlel v paláci,jeho úřad byl dědičný.
Šlechta-Měla velké pozemky,nejpočetnější stáda a také největší podíl na kořisti z válek.
Kněží-Sloužily bohům a přinášeli jim oběti.Narozdíl od bojovníků byli vzdělaní.Mohli pak plnit další úlohu,kterou rodící stát potřeboval.
Vojáci-Zajišťovali pořádek ve městě a ochraňovali panovníka a šlechtu před nespokojenci.Za války pak stáli v čele vojska
Obchodníci-Museli dovážet a vyměňovat zboží (třeba za obilí)
Řemeslníci-Vyráběli nářadí,nástroje a další předměty ze dřeva,kamene,keramiky,ale také z bronzu.
Rolníci-(bylo jich nejvíce) pracovali na polích
Zdroj:šesťácký sešit do Dějepisu.Takže hlavně pro šesťáky!!!
Jestli chcete abych pokračoval tak napište.Mám tu ještě Akkad,Asýrie,Babylonie...

Království soli

27. června 2008 v 16:26
Hallstatt je malá hornorakouská vesnička ležící na břehu jezera Hallstätter See, která dala jméno nejen okolní oblasti Hallstatt-Dachstein, ale dokonce celému historickému období. Dobu halštatskou si určitě pamatujete z učebnic dějepisu. Označuje časový úsek zhruba mezi 7. a 5. stol. př. n.l., během kterého ve Střední Evropě nastalo finální osídlování Kelty, ve velké míře se začalo zpracovávat železo a v krajině vznikala první oppida (opevněná keltská sídliště). Tzv. halštatskou mohylovou kulturu dobře známe i z našeho území.
A jak tedy dostala své jméno? Právě podle zmíněné vesničky, která byla ve své době významným obchodním střediskem. V okolí se totiž těžila sůl, jež se vyvážela i do velmi vzdálených míst. Historie její těžby sahá minimálně od 2. tisíciletí př. n.l. až po současnost a dala kraji nejen bohatství a prosperitu, ale také z něj udělala specifickou kulturní krajinu, kde se mísí příroda s lidskou aktivitou v neobvyklé harmonii. To také vedlo komisi UNESCO k tomu, že oblast byla v roce 1997 zapsána jako "Hallstatt-Dachstein Salzkammergut Cultural Landscape" na jeho seznam světového dědictví.
Na Hallstattu je zajímavé už jen to, že byl dlouho přístupný pouze lodí přes jezero, nebo po úzkých horských stezkách. Až roku 1890 sem byla postavena první silnice podél pobřeží, a to jen díky síle výbušnin. Přes tuto zdánlivou nepřístupnost se tu lidé usadili už před sedmi tisíci lety. Bohatou historii připomíná nejen architektura Hallstattu, ale také místní muzeum, shromažďující rozsáhlé archeologické nálezy. Mnohé pocházejí z nekropole na náhorní plošině nad městečkem, kde byly odhaleny ostatky 4 tisíc lidí. Právě hojné nálezy z tohoto pohřebiště přiměly archeology k označení "doba halštatská".
Dalším svědkem uplynulých časů je Kostnice (Beinhaus) v prostorách z 12. století, ve které se nachází na 1200 lebek. Jsou tu úhledně vyskládány v řadách, jako surrealističtí diváci sledující nějaké věčné divadelní představení. Na 610 lebkách jsou namalovány veselé květinové motivy a označeno datum úmrtí. Toto pozoruhodné místo vzniklo z toho důvodu, že městečko je doslova nalepené na úpatí hor a vždy tu byl nedostatek prostoru. Zesnulí byli proto po několika letech "pobytu" v hrobě zase vykopáni, aby uvolnili místo novým, jejich lebky byly vyčištěny a vyběleny na slunci a poté umístěny do kostnice. Poslední přírůstek sem byl dán v roce 1995 a patřil ženě zesnulé o 12 let dříve. Jejím předsmrtným přáním bylo, aby její lebka byla uložena zde, spolu s generacemi předků.
Na vykopávky však narazíte i tam, kde byste to asi nečekali. Například přímo v centru Hallstattu ve sklepě obchodu se sportovním zbožím. Byly objeveny náhodou a spadají do doby Keltů, Římanů i středověku.
Je pochopitelné, že mnoho míst v Hallstattu má nějaký vztah k soli. Zdejší solné doly jsou údajně nejstarší na světě a prohlédnout si je můžete v neobvyklém muzeu. Proč neobvyklém? Je asi jen málo muzeí, kde mají pro návštěvníky připraven 64 metrů dlouhý dřevěný tobogan… V podzemních solných komorách je toho ale mnohem více, než tato neobvyklá atrakce. Prozradí nám toho hodně o životě lidí, kteří zde po tisíciletí těžili sůl. Tělo jednoho z nich tu v roce 1734 nalezli, díky soli dokonale zakonzervované. Pozoruhodné je rovněž podzemní solné jezero o ploše 1400 m2.
Pokud už budete mít soli dost, můžete zamířit k dalším divům podzemního světa - do systému dachsteinských ledových jeskyní. A protože jsme v Alpách, není ani třeba dodávat, že mnoho zajímavého se dá najít a vidět i na povrchu. Ať už to budou pozoruhodné historické budovy, nebo prostě "jen" krásná příroda s průzračným vzduchem a pěknými panoramaty horských velikánů.
Zdroj:http://www.svetadily.cz

Nejzachovalejší stavba starověkého Říma

27. června 2008 v 16:23
Slovo "Panteon" je u nás v současnosti známé spíše ve svém přeneseném významu, tedy jako souhrn všech božstev uctívaných v určité kultuře. Ale původně šlo o budovu ve starém Římě, zasvěcenou uctívání tehdejších římských bohů (pantheon znamená "chrám všech bohů).
Zmíněné chrámy byly vlastně dva, přičemž ten druhý stále stojí. Ale postupně. V roce 31 př. n.l. proběhla v jónském moři námořní bitva mezi silami podporujícími Marka Antonia a jejich protivníky na straně Oktaviána, tedy v rámci jakési římské občanské války. Druhá strana zvítězila, na čemž měl velkou zásluhu Oktaviánův generál Marcus Vipsanius Agrippa. No a ten na paměť velkého vítězství nechal postavit chrám zasvěcený všem římským bohům, nazvaný Pantheon.
V roce 80 n.l. však přišel velký požár, který tuto stavbu, spolu s jinými, zničil. O pár desítek let později, zhruba v roce 125, proto císař Hadrián nařídil postavit nový Pantheon. A tak se i stalo. Tato budova však na fasádě nese stejný nápis, jako ta původní: "M•AGRIPPA•L•F•COS•TERTIVM•FECIT", což znamená "Marcus Agrippa, syn Luciův, nechal postavit během svého třetího konzulátu (funkčního období)". Pantheon přežil po dlouhá staletí až do současnosti a dnes je nejlépe zachovanou římskou budovou, navíc trvale používanou. Její zkáze zabránil hlavně fakt, že někdy od počátku 7. století začala být používána jako křesťanský kostel. Tím unikla zničení, na rozdíl od mnoha jiných "pohanských" staveb. Alespoň tedy částečně - konkrétně v Římě se v tomto směru "vyznamenal" byzantský císař Konstantin II., který během své návštěvy města v r. 663 nechal strhat všechny kovové části z antických památek. I když Pantheon už byl v té době zasvěcen Marii a všem svatým mučedníkům, přesto ničení neunikla jeho střecha z bronzových pozlacených tašek. Stejně tak postupně zmizela většina původního vnějšího mramorového obložení a sochy u vchodu.
Budova však přežila a byla opravena, během renesance začala být využívána také jako hrobka. Tak je tomu ostatně doposud - Pantheon je kostelem i hrobkou zároveň. Jsou zde pohřbeny mnohé významné osobnosti, například malíř Rafael, italští králové Vittorio Emanuele II. a Umberto I. a další. Ačkoliv je Itálie nyní republikou, zdejší monarchisté královské hrobky trvale hlídají.
Ale za to, že Pantheon přežil tak dlouho, vděčí nepochybně rovněž své dobře promyšlené a provedené konstrukci. Není stoprocentně známo, kdo budovu navrhl, ale podle všeho byl hlavním architektem Apollodorus z Damašku (dnešní Sýrie). Kruhová budova s typickým římským portikem je zakryta mohutnou kopulí o průměru 43,22 m, což je velikost od té doby nepřekonaná. Je přitom zajímavé, že celý hlavní dóm je postaven z betonu! Ano, Římané už používali beton, a to ne ledajaký. Inženýři tvrdí, že kdyby byla budova postavena z dnešního betonu (bez železných výztuží), neunesla by ani vlastní váhu (4 535 tun) a zřítila by se. Přesné složení a výrobní postup římského betonu nejsou známy, jisté však je, že Pantheon zůstává největší kdy postavenou stavbou z nevyztuženého betonu.
Pantheon je dozajista velmi významnou budovou, ať už se na ni díváme z hlediska historického, stavebního či symbolického. Stal se také vzorem pro mnoho jiných staveb po celém světě, které jeho vzhled napodobují (USA, Austrálie…). A pokud nedojde k nějaké neočekávané události, bude zřejmě stát ještě po mnoho dalších staletí.
Zdroj:http://www.svetadily.cz

Vítejte na nejzápadnějším cípu Evropy

27. června 2008 v 16:21
Krásný a mystický poloostrov Dingle, který je součástí Irska, je vyjma Islandu považován za nejzápadnější výběžek Evropy. Jeho skalnaté pobřeží, střídající se s kilometry pláží, je omýváno studeným Atlantským oceánem. Místním lidem přináší oceán obživu, návštěvníkům pak spolu s obdivuhodnou přírodou, kulturou a historií to pravé místo k poznávání.
Nejvhodnější je letět letadlem, na ubytování ušetříte v hostesech
Na poloostrov a vlastně do celého Irska je nejlepší použít jako dopravní prostředek letadlo. Za přímou linku z Ruzyně do Dublinu zaplatíte okolo čtyř tisíc korun. Pokud byste se ale přece jen rozhodli pro auto nebo autobus, připravte se na náročnou cestu přes Velkou Británii, odkud vede například z Liverpoolu přímá trajektová linka do Dublinu. Na samotném poloostrově se všude dostanete po silnici R 559, která celý ostrov lemuje.
Možnosti ubytování jsou velmi široké. Vybrat si můžete z řady hotelů, hostesů nebo guesthousů. Cenově vás jedna noc vyjde od 15 Euro v hostesech, hotely pak začínají na 30 Eurech i se snídaní.
Život bez stresu a spěchu - takový je život v Dingle
Vstupní branou na 40 kilometrů dlouhý poloostrov je město Tralee. Právě tady začíná výše zmíněná silnice, která vás dovede až do "hlavního městečka" Dingle, shodného se jménem poloostrova. To je zároveň i výchozím bodem pro všechny turistické trasy, po kterých se můžete vydat. Přístav Dingle okouzluje návštěvníky především svou výbornou polohou. Z jedné strany objevíte chráněný záliv, z druhé se pak za posledními domky zvedají k nebi vysoké hory. Za návštěvu zde stojí například akvárium s podmořským tunelem, národopisné muzeum The Blasket Centre nebo galerie. Typický suvenýr si lze koupit v řadě tradičních obchůdků a irskou kávu vám rádi nalijí v jedné z padesáti místních restaurací. Při příjezdu do těchto míst leckterého návštěvníka překvapí klid, který zde panuje. Méně turistů a zbytečného hektického života však přináší regionu více magičnosti a dává možnost představit zdejší přírodu a běh života takové, jaké ve skutečnosti jsou.
Na kole i pěšky za krásnou přírodou a prastarými památkami
Zdejší krajina je vhodným místem pro turistiku a cykloturistiku všech kategorií. Na kole se dá to nejhezčí projet za jediný den. Třeba se z městečka Dingle vydejte po klikaté cestě nad úpatím Atlantiku k nejzápadnějšímu cípu Evropy, mysu Slea Head. Celým poloostrovem pak prostupuje značená, 178 kilometrů dlouhá turistická trasa Dingle Way. Pokud se jí budete držet, prochodíte za týden Dingle křížem krážem. Naplánujte si celodenní výlet i na druhou nejvyšší horu Irska Brandon Mountain (953 m.n.m.) Její, na naše poměry poměrně malou výšku, však rozhodně nepodceňujte a vybavte se pevnými boty a teplým oblečením a hlavně mapou.
Poloostrov Dingle tvoří kromě nádherné přírody unikátním také rozsáhlá archeologická naleziště a památky. Na rozlehlých pastvinách tohoto odříznutého a těžko přístupného místa naleznete například plně dochovanou kamennou modlitebnu Gallarus Oratory, stojící jižně od vesnice Murreagh. Jedná se, na rozdíl od dalších podobných, o jedinou takto dochovanou stavbu na Dingle. Prý je stará až 1200 let a do současnosti odolává nepříznivým vlivům počasí i přesto, že je postavena pouze z kamenů, bez použití malty nebo omítky.
Fungie čeká na své lodě, vy ale nečekejte a navštivte Dingle!
A na závěr jedna zajímavost. V přístavním městečku Dingle žije prý jeden z nejstarších divokých, ale přátelských delfínů na světě. Jmenuje se Fungie a od roku 1984 doprovází lodě, plující do přístavu i z něj. Návštěvníci ho snad mohou spatřit na jedné z výprav, které se za ním pořádají. Na Fungieho počest vztyčili dingleští obyvatelé v přístavu i jeho sochu. Tak nestojí snad poloostrov Dingle za návštěvu?
Zdroj:http://www.svetadily.cz

6 zákroků gólmanů

27. června 2008 v 15:41